Čas je řeka, která plyne...

Květen 2006

RP - Vodopád Zapomění

24. května 2006 v 19:51 | upírka a čarodějka Briny |  RP a RPG
Můžeme si tu zahrát RPG.

Vodopád Zapomění, překrásné místo, která se nachází na rozlehlé, zelené louce uprostřed lesa Ticha. V lese žijí jeleni, jezevci, jednorožci a spousta daůších lesních a nadpřirozených zvířat.. Mnohokrát tu byl vidět fénix a tvrdí se, že ve skále za lesem žijí i draci.
Vodopád tu hraje všemi barvami, protže tu vždy září překrásná duha. Okolo zpívá spousta exotických ptáčků, kteří zpívají zvířatům, jež chodí pít k této řece.
Vládne tu harmonie a klid...

Co je to RP a RPG

24. května 2006 v 19:42 | upírka a čarodějka Briny |  RP a RPG
RPG je zkratka z anglických slov Rolle play game, což ve volném překladu znamená hra na hrdiny. Je to RP něco jako DrD(Dračí doupě), ale rozdíl je v tom, že v DrD je důležitý vypravěč, zatímco PP ho není zapotřebí. Každý hraje sám za sebe. RPG je totéž co RP, ale je to hra(WoW).
I přes by se však měla dodržovat jistá pravidla. Držet se jedné doby(ne létat ze středověku do SW(Star Wars) a ze SW do pravěku.
PR se většinou hraje ve 3.pádě, není to však podmínkou.

Padlo Info(píseň)

22. května 2006 v 21:45 | upírky a čarodějky Briny a Niki |  Poezie a Písně
Info padlo,info padlo,
kdo pak nám ho postaví?
Náš Flaimíček není doma
a Kitty to neumí.
Zavoláme na Equíka,
ten nám možná pomůže,
dá do toho 4 viry,
Flaiming za to nemůže!

Ještě jednou upřímná omluva všem,které tato básnička uráží...Je to jen pro pobavení...

Ústecká hymna(píseň)

22. května 2006 v 21:40 | upírky a čarodějky Briny a Niki |  Poezie a Písně
Kde domov můj, kde domov můj,
Labe teče, velká řeka,
u Ústí se s Bílinou setká,
chemička stojí v něm,
občas nemůžeme ven.

A to je to Ústí naše,
město české domov můj,
město české domov můj.

ČJ - Pán prstenů - Společenstvo prstenu

22. května 2006 v 21:35 | upírka a čarodějka Briny |  Referáty
SPISOVATEL: J. R. R. Tolkien
ILUSTRÁTOR: není
PŘEKLADATELKA: Stanislava Pošustová
NAKLADATELSTVÍ: Mladá fronta
Z ANGL. ORIGINÁLU: The Fellowship of the Ring
ZAŘAZENÍ: epika / dobrodružný román
JAZYK: spisovný(většinou)
HL. POSTAVY:
Hobiti: Frodo Pytlík(nositel prstenu), Samvěd Křepelka(Frodův zahradník a přítel), Peregrin Bral(trošku natvrdlý) a Smělnír Brandorád(Peregrinův nejlepší přítel)
Lidi: Aragon alias Chodec(dědic Gondorského trůnu), Boromir(syn správce Gondoru)
Elf: Legolas(nejlepší přítel trpaslíka Gimliho)
Trpaslík: Gimli
Čaroděj: Gandalf(moudrý mág)
Příběh začíná v Kraji kde žijí hobiti, což jsou malí lidé, kteří rádi jedí a kouří dýmku. Bilbo Pytlík oslavuje své narozeniny a pořádá obrovskou oslavu, na kterou pozve spoustu hobitů a čaroděje Gandalfa.
Po narozeninové oslavě odejde a nechá Frodovi svůj prsten. Gandalfovi se podaří zjistit, že Frodův prsten je prsten, který kdysi ukoval Sauron, a že ho hledá. Proto musí Frodo a jeho přátelé odejít z Kraje.
Gandalf se s nimi má sejít v Hůrce, ale protože ho drží Saruman nemůže přijít. Hobitů se ujme Aragorn, který je dovede až do Roklinky, sídla elfů. Cestou tam Froda zraní jeden z Nazghúlů.
Elrond, který vládne elfům v Roklince rozhodne, že prsten musí být zničen v hoře Osudu, a proto sestaví Společenstvo prstenu. Devět bytostí, které mají za úkol zničit prsten.
Na jejich cestě mají mnoho překážek a nepřátel. V Morii je napadne Balrog a zabije Gandalfa. Aragon se potom chopí vedení a odvede je do Lothlórienu. Tam dostanou od elfů lodě a doplují s nimi až k vodopádům, dále musí pěšky.
Boromira uchvátí touha po moci a pokusí se Frodovi vzít prsten. V tom přichází skřeti a strhne se boj. Zatímco Boromir umírá na zranění. Pipin a Smíšek jsou uneseni a Frodo se Samem jsou na cestě do Mordou.
Bitva o Středozemi teprve začíná.

ČJ - Bylo nás pět

22. května 2006 v 21:31 | upírka a čarodějka Briny |  Referáty
SPISOVATEL: Karel Poláček
ILUSTRÁTOR: není
NAKLADATELSTVÍ:
HL. POSTAVY: Petr Bajza, Čeněk Jirsák, Antonín Bejvaln, Éda Kemlik a Zilvar
ZAŘAZENÍ: Epika / příběh
ZÁVĚR: Kniha se mi docela líbila a doporučila bych jí těm, kterým se líbí dobrodružné knihy
Tato kniha je napsaná v první osobě a vypravěčem je Petr Bajza, za kterým můžeme rozpoznat autora Karla Poláčka. Petr žije se svojí rodinou. Maminkou, tatínkem, který má obchod s pletenými papučemi a čepicemi, bratrem Ladislavem a služkou Kristýnou z Rampušic, které říká Rampepurda. Před nimi se snaží mluvit spisovnou češtinou, ale jakmile je se svými kamarády z party, tak se jeho řeč změní na přirozenou řeč dětí.
Petr vypráví příhody klukovské party, jejími členy party jsou jeho kamarádi Čeněk Jirsák, který se všemu šklebí, Antonín Bejvaln je vynálezce, Éda Kemlik, který má dvě sestry a psa Pajdu, který krade řezníkovi buřty, statečný Zilvar z chudobince, který zachrání tonoucího Vénu a samozřejmě také Petr.
Tato parta pěti kluků vymýšlí spoustu rošťáren a spolu prožijí spoustu humorných dobrodružství, např. koupání u Klobouka, s žebráním v kleče nebo ochočováním vos pomocí ohně.

ČJ - Bílá nemoc

22. května 2006 v 21:30 | upírka a čarodějka Briny |  Referáty
SPISOVATEL: Karel Čapek
ILUSTRÁTOR: není
NAKLADATELSTVÍ: ARTUR
HL. POSTAVY: Dr. Galén, vojenský diktátor Maršál, zbrojař major Krüg,
ZAŘAZENÍ: Epika / drama(3 dějství)
ZÁVĚR: Kniha se mi docela líbila a doporučila bych jí těm, kterým se líbí napínavé knihy
Objevila se nemoc, která postihovala jen lidi starší 45let, postihovala lidi chudé i bohaté a neexistoval žádný lék. Nemoc byla smrtelná a přenášela se dotykem. Vždy se začala projevovat stejně, na těle se objevila bílá necitlivá skvrna, proto také byla nazvána Bílou nemocí.
Do nemocnice rady dr. Sigelia přichází dr. Galén, s tím, že našel lék na Bílou nemoc. I přes to, že mu Sigilius nevěří, tak mu dovolí léčit chudé. Dr. Galén však odmítá léčit dál dokud budou války. Za svůj lék požaduje věčný mír. Zemi ovládá diktátor Maršál, který se připravuje na výbojnou válku proti menšímu sousednímu státu, v tom mu pomáhá vlastník zbrojovek baron Krüg.
Když onemocní baron Krüg, zavolá Maršál Galéna, aby ho vyléčil. Krüg žádá Maršála, aby uzavřel mír, ten však trvá na dalším zvýšení zbrojní výroby a Krüg ze zoufalství spáchá sebevraždu.
Po jeho smrti začíná útok na sousední zemi. Maršál na sobě zpozoruje bílou skvrnu a vyzývá fanatiky k dalšímu výbojnému tažení. Maršálova dcera pozve Galéna, aby ho vyléčil, ten má ale stále stejnou podmínku - Maršál musí uzavřít mír.
Teprve na naléhání své dcery a mladého Krüga, je ochoten uzavřít mír a splnit tak Galénovu podmínku pro poskytnutí léku. Dá zavolat Galéna, ale ten se před Maršálovým palácem střetne se skandujícím davem a protože se snaží odporovat jejich provolávání hesla: "Ať žije Maršál, ať žije válka!" je davem ubit a jeho léky rozdupány. Dav v tu chvíli netuší, že svým fanatismem prakticky zabili oslavovaného vůdce.

ČJ - Harry Potter - Princ dvojí krve

22. května 2006 v 21:29 | upírka a čarodějka Briny |  Referáty
AUTOR: J. K. Rowlingová
ILUSTRÁTOR: Mary GrandPré
PŘEKLADETEL: Pavel Medek
NAKLADATELSTVÍ: Albatros
Z ANGL. ORIGINÁLU: Harry Potter and the Half-Blood Prince

HL. POSTAVY:
Harry Potter - šestnáctiletý chlapec, který má na čele jizvu ve tvaru blesku
Ron Weasley - Harryho nejlepší kamarád
Hermiona Grangerová - Nejchytřejší dívka ročníku, Harryho kamarádka
Draco Malfoy - Smrtijed, Harryho nepřítel
Albus Brumbál - ředitel Bradavic, školy čar a kouzel
Severus Snape - učitel lektvarů, ředitel Zmijozelské koleje
Členové fénixova řádu - Lupin, Tonsková, Hagrid, MecGonagalová, atd…
Tento díl se odehrává šest let po prvním díle. Začíná když za novým Mudlovským ministrem přijde ministr kouzel, aby ho obeznámil se situací v kouzelnickém světě, a aby mu představil nového ministra kouzel.
Snape slíbil Malfloyově matce, že pomůže Dracovi s jeho úkolem, kterým ho pověřil sál Lord Voldemort.
Mezitím Albus Brumbál osobně přijíždí vyzvednout Harryho do Zobí ulice číslo čtyři, kde Harry žije od té doby co mu Lord Voldemort zabil rodiče. Brumbál Harryho má odvézt k Ronovo rodině do Doupěte, ale předtím ho vezme sebou přesvědčit svého bývalého kolegu Křiklana aby se ujal volného místa v Bradavicích. Což se mu také povede.
Harry tráví zbytek prázdnin s Hermionou u Rona doma, odkud na konci prázdnin odjíždějí všichni do školy. Harry ve vlaku potají špehuje Malfloye, ale ten si ho po zastavení vlaku všimne a chce ho tam nechat. Naštěstí mu pomůže členka Fénixova řádu Tonksnová.
Harry zjišťuje, že lektvary nyní učí profesor Křiklan a obranu proti černé magii Snape. Dále také zjišťuje, že prošel zkouškou NKÚ a tudíž může dál studovat lektvary. Nemá, ale koupenou učebnici, a proto si musí půjčit od profesora. Půjčenou učebnici dříve vlastnil Princ dvojí krve, génius na lektvary.
Profesor Brumbál Harrymu ukazuje minulost Toma Romvoje Raddleho, což mu má jednou pomoci najit všechny Viteály a nakonec Voldemorta zabít.
Všichni ve škole prožívají téměř normální školní rok. Ron začal chodit s Levandulí a Harry poprvé tráví Vánoce u Rona doma s jeho rodinou.
Kniha se dostává do finále tím, že Brumbál najde jeden z Viteálů, který má podobu medailonu a jede ho s Harrym zničit. Medailon se jim sice získat podařilo, ale Brumbál ztratil hodně sil a po návratu do Prasinek vidí na Bradavicemi Voldemortovo znamení zla.
Okamžitě se vydávají ke škole, kde však skončí v pasti a Snape ukazuje svou pravou tvář a Brumbála zabije, zatímco ostatní Smrtijedi bojují se členy Fénixova řádu.
Nakonec je ředitel pohřben v bílé hrobce v Bradavicích a škola je uzavřena, alespoň do začátku nového školního roku. Harry je však rozhodnut, že už se nevrátí aby dokončil sedmý ročník. Je připraven zničit Voldemorta.

ČJ - CHARAKTERISTIKA - Josef Švejk

21. května 2006 v 0:35 | upírka a čarodějka Briny |  Referáty
Charakterizuji hlavní postavu z knihy Osudy dobrého vojáka Švejka za druhé světové války, od Jaroslava Haška, kterou je Josef Švejk. A to proto, že mě zaujala jeho bezstarostnost i v zapeklitých situacích, např. když ho chtěli zavřít za to, že tvrdil, že určitě bude světová válka, protože v Sarajevu zabili Františka Ferdinanda d' Este, a také proto že má rád psy, které chová a prodává.
Švejk je člověk menší zavalité postavy, má modré oči a na jeho souměrném obličeji je téměř vždy bezstarostný a spokojený výraz, který občas vypadá tupě a rozčiluje jeho nadřízené.
Ke svému štěstí nepotřebuje nic víc než dýmku a trochu tabáku. Je to postava velice rozporuplná. Nikdo neví, jestli je opravdu tak hloupý, nebo to jenom předstírá. Jedni ho označují za slabomyslného a tupého, nemotorného apod., ale jiní si myslí, že je velice chytrý nebo dokonce sabotér. Je však nadšeným vojákem a své vojenské povinnosti svědomitě plní. Švejk způsobuje zmatek v Rakousko-Uherské armádě a nemůže pochopit zásady vojenské služby. Jeho nejznámější hláškou je, "Budu sloužit císaři pánu až do roztrhání těla".
Švejk se také vyznačuje tím, že ke každé události, každému člověku, kterého potká nebo o něm slyší zná nějakou příhodu nebo historku, "Tenhle člověk, mi připomíná toho drogistu Nováka, co měl krám v Soběslavi…" a tak podobně. Také chová a prodává psy, kterým vyráběl falešné rodokmeny.
Podle mě je Švejk v jádru dobrý člověk, který jen rád vtipkuje a to, že leze na nervy svým nadřízeným si vůbec neuvědomuje. Člověk v Švejkově blízkosti má dvě možnosti, buď se bude smát a vtipkovat stejně jako on, a nebo se musí zákonitě zbláznit.

Síla přátelství

21. května 2006 v 0:28 | upírka a čarodějka Briny |  Poezie a Písně
Proč nedokážu udržet své myšlenky tam kde mají být?
Proč dovolím jim toulat se ve věčných dálkách?
Možná něco postrádám a oni hledají,
hledají všude
i na měsíci, jenž stráží hvězdy.

Má duše je ztracená,
ztracená v nekonečných smyčkách času,
v hloubkách vesmíru, v temnotě života a smrti.
Pluje všude kam já s žalem nemůžu.
Jak ráda by ona navštívila nebe.

Žal rozprostírá všude tmu,
mé oči už nic nevidí.
Až na měsíc, jenž mi svítí na cestu
svým stříbrným světlem a noční tváří.
A až na tvora jenž přináší světlo a dračí zpěv.

Snažím se rozpoznat toho tvora.
Toho, jenž stojí na kopci
a měsíc mu tvoří svatozář.
Tvora, jenž zahání tmu na ústup.
Toho, jenž přináší naději když světlo pohasíná.

Zírám na něj a on na mne,
a pak objeví se víc, když se světlem rozzáří
a zjeví se tak mým očím i duši.
Duši, jenž ve vysvobození nevěří,
Avšak duši, která něco tuší.

Stříbrný roh se jí tyčí na hlavě,
hříva plyne po šíji, jako tichý vodopád jí zdobí.
Provází jí dračí zpěv a tma ustupuje pryč.
Ustupuje před nadějí, přes sílou,
před moudrostí, před věčným přátelstvím.

Přichází ke mně v mém smutku
a její hlava se dotýká mé.
Opět cítím sílu svou a duše se mi vrací zpět.
Zpět do mého těla, znovu se chci radovat
a zpívat dračí píseň, tu jenž tu teď zní.


1. Já vzlétám každé ráno,
já jsem totiž drak.
To přírodou dáno,
ano je to tak.

R. Cítím vítr, cítím lásku, cítím ten náš svět.
Když dračí lásku rozpoznáš, šťastný si hned.

2. Mám spoustu přátel úžasných,
jenž při mně stojí.
Zažil jsem hodně dní úžasných,
draci se smutných dnů bojí.

R. Cítím vítr, cítím lásku, cítím ten náš svět.
Když dračí lásku rozpoznáš, šťastný si hned.

3. Na de vše je dračí láska,
tu neporazí nic.
Tu rozpozná jen hvězda Kráska,
s láskou odpoutá se hic.

R. Cítím vítr, cítím lásku, cítím ten náš svět.
Když dračí lásku rozpoznáš, šťastný si hned.

R. Už znám vítr, už znám lásku, už znám náš svět.
Dračí lásku rozpoznal jsem, šťastný jsem já teď.


Píseň tiše doznívá,
má duše klidná jest.
Odcházím pryč s jednorožkou.
Spokojená, klidná, vyrovnaná,
nikdy nejsme sami pomoc nás vždy potká.

Dračí svět

21. května 2006 v 0:25 | upírka a čarodějka Briny |  Poezie a Písně
Nad lesy zní píseň dračí,
krásná čistá, kouzelná.
Nikdo se tu nezamračí,
příroda je rozverná.

Řeka šumí, vítr hučí.
Na stromech tu květy pučí.
Píseň zní a slunce hřeje.
Klid se tady nezachvěje.

A to je náš dračí svět,
krásný jako jarní květ.
To my ho máme nejradši,
svět lidí, ten nám nestačí.

Samota

21. května 2006 v 0:23 | upírka a čarodějka Briny |  Poezie a Písně
Není pravda, že…
Samotu neznají, jen ti co hodně přátel mají, protože samota je všude kolem nás. I když jí mnozí nevidí.

Ale pravda je, že…
Ať děláš co děláš, ať chceš či nechceš jednou jí vždy potkáš. A ona ti ukáže svou tvář, ať tu zlou či dobrou.


Samota je jen vězení,
které tě zavírá do klece bílé.
Samota je jak pohlazení
a to může býti milé.

Samota je tvojí touhou,
kterou čerpáš z hvězd.
Samota je věcí pouhou,
nachází se na každé z cest.

Samota tě životem provází
a ne vždy je na tebe zlá.
Samota nikomu neschází,
ale stejně jí už každý zná.

Smrt

21. května 2006 v 0:21 | upírka a čarodějka Briny |  Poezie a Písně
Létala jsem modrým nebem,
kroužila si po nebi.
Avšak šíp stačil jeden
a já ležím na zemi.

Tma kolem mě se rozprostřela,
nešla jsem však do noci.
Úplně mě pohltila,
už mi není pomoci.

Křídla ztěžkla, zkameněla.
Jak já si jen pomůžu?
Vítr jsem si připoměla,
avšak vzlétnout nemůžu.

Vnímám vítr, tlukot srdce.
Vím, že víckrát nezvlétnu.
Dýchat přestávají plíce,
slyším smrt hrát na flétnu.

Píseň mrtvých tiše hraje,
blíž a blíž teď slyším jí.
Vím, že život nevyhraje,
odcházím teď pryč s ní.

Diskuze o Magii

21. května 2006 v 0:17 | upírka a čarodějka Briny |  Ankety a Diskuze
Co je to Magie? Je to jen pouhé slovo nebo něco víc? Je to něco co ovlivňuje lidské životy a věci okolo nás nebo je to jen výmysl, který si lidé vymysleli aby vysvětlili to čemu nerozumí?
Podle mě je Magie něco mezi nebem a zemí, něco co naše životy sice moc neovlivňuje ale přeci to existuje.a

ČJ - TAJEMNÝ AMBER - Vládci stínů (1.díl)

20. května 2006 v 8:44 | upírka a čarodějka Briny |  Referáty
Amberský princ Corwin, který ztratil paměť, se probouzí na Stínu Země a vydává se za svojí sestrou Florou. Tam najde kouzelné Trumfy, na kterých je zobrazen každý z jeho rodiny, pomocí kterých by se mohl spojit s kterýmkoliv z nich a nechat se k němu přenést.
Později se u ní setkává se svým bratrem Randomem (ten se diví, že ji ještě nezabil), se kterým se vydává na cestu do Amberu (do skutečného světa) skrz Stíny, aby se zmocnil trůnu svého zmizelého otce. V Ardenském lese u Amberu je napadne jejich bratr Julian, který se spojil s Erikem, jenž usedl na trůn a chce se nechat korunovat. Random s Corwinem mu však ujedou hlouběji do lesa, kde zachrání svojí sestru Deidre (Corwinova nejmilejší).
Corwin se rozhodne přiznat, že vůbec neví, o co jde, protože ztratil paměť. Deidre mu poradila, aby prošel Vzorem na Rebmě (Rebma = Amber), který je Stínem Vzoru na Amberu a díky němu se můžou Ambeřané s královskou krví procházet Stínem.
Když jím projde, tak se mu vrátí paměť a on se pomocí Vzoru nechává přenést ke svému bratrovi Bleysovi. Domluví se s ním na útok na Amber, při němž chtějí sesadit Erika a usednout na trůn. I přes to, že jim Cain zničí většinu loďstva, zaútočili na Amber, avšak Bleys se zřítil ze skály a Corwina zajme Erik, který se korunuje (ale díky nehodě se ve skutečnosti jako první korunuje Corwin) a pak mu nechává vypálit oči, které Corwinovi nečekaně po čtyřech letech dorostou.
On ve vězení potkává Dworkina, který namaloval Trumfy a pomocí Trumfu Capverdského majáku se dostává pryč z vězení na místo, odkud vidí to, co způsobila kletba, kterou seslal na Erika, když mu nechal vypálit oči.
(Dworkin je ve skutečnosti Corwinův děda. Kletba, kterou Amberský princ pronese před smrtí ve zlobě, je velice mocná a skoro vždy se vyplní!)

Lia

18. května 2006 v 20:55 | upírka a čarodějka Briny |  Galerie
Má Astrální ochráňkyně. Krásná puma s černou sametovou srtí.
Kreslila jsem jí černým uhlem. Ve skutečnosti by měla být mnohem hezčí.

Zoufalství

18. května 2006 v 20:48 | upírka a čarodějka Briny |  Poezie a Písně
Sněhové vločky padají z nebe
Zima je studená, mé nohy zebe.
Mrznou mi křídla, stále však letím.
Studeným nebem, tím bílým smetím.
Zavírám oči, vidím jen bíle.
Kéž by už skončila ta těžká chvíle.
Křídla se nehýbou, já dolů padám.
Po tenkém ledě chodit nezvládám.
V ledové vodě, já teď plavu.
Led se tříští na mojí hlavu.
Úlomky jeho, jsou ostré jak břitvy.
Proč já jen prohrála všechny ty bitvy?
Sama jsem skončila, jen s velkým zoufalstvím.
Cítím jak umírám, vstříc dalším královstvím.

Draci a živli

18. května 2006 v 20:41 | upírka a čarodějka Briny |  Povídky
Nebylo nic. Teda, přeci jen něco bylo. Byl vesmír a vněm spousta galaxií a v každé z nich spousta slunečních soustav. V jedné z nejmenších z nich bylo jen pár planetek, kolem kterých obíhaly měsíce a uprostřed bylo vyhasínající Slunce, které naposledy bliklo a pak zhaslo.
Nevybouchlo, pouze z něj vytryskl proud světla, který ozářil třetí planetku. Slunce už nemohlo dál hřát a rozdávat život, a proto všechny planety zamrzli a bylo už téměř nemožné, že by se na nějaké z nich mohl objevit život.
Ale přeci se objevil.
Stalo se to na třetí planetě, která byla ozářena teď již vyhaslým Sluncem. Planeta byla poměrně velká a úplně pustá. Byla na ní zima, protože jádro planety bylo zmrzlé a nacházelo se na ní spousta kráterů od meteoritů, jenž dopadaly na její povrch. Vzduch byl směsí jedovatých a nedýchatelných plynů a všude byla tma.
Všude až na vysokou horu, jenž vydávala světlo a teplo. Zdrojem tohoto tepla byla jeskyně, v které se nacházela čtyři vejce. Jedno rudé jako plameny ohně, druhé zelené jako tráva v létě, třetí bílé jako čerstvě napadnutý sníh a čtvrté modré jako oceány.
Najednou se objevila podlouhlá prasklina na bílém vejci. Dráče uvnitř chvíli bojovalo se skořápkou, jenž ho věznila uvnitř, a poté se světlomodrýma očima rozhlédlo okolo sebe. Svět byl ošklivý a špatně se mu dýchalo, všude byla strašná zima a pusto. Nikde ani kapička vody.
Mladá dračice se opatrně postavila na své čtyři nohy. Vdechovala jedovaté plyny a místo nich vydechovala kyslík. Cítila v sobě sílu, jakoby vítr, který jí říkal, že musí letět, a proto vzlétla. Letěla vzhůru k černému nebi a kolem ní se tvořil vítr. Stačilo aby se vzduch dotkl jejího bílého těla a změnil se v kyslík.
Dračice nedbala na svou únavu a letěla, tak dlouho až všude byl dýchatelný vzduch, pak se snesla zpět do jeskyně, pohlédla na zbylá tři vejce a usnula únavou.
Nedlouho poté prasklo rudé vejce a zněj mrštně vylétl stejně rudý drak. Nadechl se a když vydechl, tak mu z nosu vylétl obláček dýmu.
Drak vzlétl. Letěl vzhůru, dostal se tak vysoko až zmizel téměř všechen vzduch, ale on nepřestával. Dokázal vzlétnout, tak vysoko, že se dotkl samotného vesmíru. Poté se nadechl a mocně vydechl. Plameny se valily jako obří vlna rovnou k mrtvému Slunci a narazily do něj. Tím Slunce ožilo.
Drak se unaveně vrátil do doupěte a zadíval se na tu ohnivou kouli, která teď svítila nad pustou krajinou, a poté i on usnul.
Hned na to se i modré vejce pohnulo a objevila se hlavička. Světlomodrá dračice chvíli sledovala svět okolo a pak se probojovala ven ze skořápky. Slunce příjemně hřálo a foukal vítr.
Dračice se podívala na doposud nevylíhlé vejce a dva spící draky a udělala totéž co předtím oni. Vzlétla. Byla na cestě dlouho. Všechny krátery plnila vodou, která jí stříkala z tlamičky. Byla to únavná cesta, ale ona vytrvala.
Podařilo se jí vytvořit velké oceány, moře, jezera, řeky a potoky. Když se vrátila, tak usnula stejně hlubokým spánkem jako ostatní.
Jako poslední se vyklubal malý zelený drak. Tam kde proletěl se objevily stromy, keře a tráva. Avšak on neproletěl celou planetu. Úmyslně vynechal jisté části aby připomínaly začátky této planety, a tak vznikli teplé, suché a pusté pouště.
I on ulehl k dlouhému spánku. Když se probudil, tak si ostatní draci hrály na louce před jeskyní. Žili spokojeně, ale cítili, že jejich úloha už skončila, proto dračice nakladly spoustu vajec, z kterých časem vylíhla dračí populace a všichni čtyři se vrátila do nitra hory, tam usnuly. Chráněny mocnými kouzly přírody a spí tam do dnes. Čekají totiž až Slunce opět vyhasne aby mohli navrátit této planetě život.