Čas je řeka, která plyne...
 

Andělský šepot

9. dubna 2008 v 8:35 | Briny |  Povídky
Andělský šepot

Příběh není inspirován reálnými osobami ani reálnými skutečnostmi. Autor(tedy já), má vyhrazený autorský práva.
Jane sledovala zelenkavou zeď před sebou. Místnost byla téměř prázdná, jediné co se zde nacházelo byl dřevěný pracovní stůl, dvě velká červená křesla a lehátko(takové jako bývají u psychologů). Zeď zdobil obraz poklidné zalesněné krajinky a zamřížovaná okna byla zakryta rudými závěsy, to bylo vše. I přes to, že byla místnost téměř prázdná, zanechávala v člověku hřejivý pocit bezpečí. Jednoznačně by se dala označit za nejpříjemnější místnost v léčebně.
Ozvalo se jemné zaskřípání dveří a dovnitř vešel postarší muž v bílém plášti. Devatenáctiletá dívka se ani nepohnula a dál hleděla před sebe. Doktor si jí pozorně prohlédl, "Zdravím Vás Jane," usmál se a posadil se do křesla naproti černovlásce.
Nepozdravila ho. Pouze přesunula svou pozornost ze zdi na muže v plášti.
"Jmenuji se Richard Fox," představil se a povzbudivě se na ní usmál. "Už jsme se jednou viděli," připomněl jí a oběma nalil čaj. "Prý slyšíte podivné hlasy…" pokračoval.
"Jsou to andělé," vysvětlila mu ochotně a její pohled nabral na přítomnosti.
"Jak to víte?" její jistota ho udivovala.
"Řekli mi to," téměř zašeptala, jako by ho prosila o to, aby to nikomu neříkal.
"Řekli Vám ať ji zabijete?"
"Byla ďábel," nejistě se rozhlédla okolo sebe.
"Odkud jste se znaly?" Doktor přestal prolistovávat štos papírů a rukou Jane pobídl ať si dá čaj.
"Ze školy," zavzpomínala a chopila se hrnku.
"Můžete mi to přiblížit? Vyprávějte mi prosím, co se Vám stalo…"
"Nejsem blázen," snažila se doktora přesvědčit, v očích se jí odráželo zoufalství.
"To, netvrdím," ujistil jí konejšivým hlasem.
"Myslíte si to!" rozčílila se Jane a trochu se polila teplým čajem.
"Ne, nemyslím…" zavrtěl hlavou a podal jí ubrousek.
Přijala ho a trošku se utřela, "To bych tu nebyla!" položila hrnek na stůl, protože se jí třásli ruce.
"Zabila jste člověka," poznamenal klidně.
"Byla ďábel," zašeptala jako by se bála, že je někdo uslyší.
"Vyprávějte mi, co se Vám stalo…" znova ji vyzval.
"Tak dobře," přikývla po chvilce váhání. "Dalo by se říci, že to začalo už dávno. S Elizabeth jsme se potkaly už na základní škole. Měly jsme hodně společného, a trávily spolu spoustu času…"

(Před sedmi lety)

Posadila jsem se do jedné z prázdných lavic. Nikdy jsem neměla ráda začátek školního roku. Nejenže končily prázdniny, ale spíše mi vyhovoval zaběhnutý řád než volný začátky. Nervózně jsem sledovala hodinky a čmárala neurčité věci na kus bílého papíru. Přede mnou se rýsovaly všelijaké podivné květiny a poletující tvary. Doufala jsem, že se brzy ozve zvonek a vysvobodí mě z mé samoty.
"Můžu?" ozvalo se mi za zády.
S trhnutím jsem zvedla hlavu.a spatřila rusovlásku. Nebyla ani hezká ani ošklivá. Oděná byla v černých kalhotách a černé mikině, na krku se blýskal stříbrný kříž. Neznala jsem jí, byla tu poprvé. Přikývla jsem a sundala batoh z židle vedle mě, aby se mohla posadit.
"Jsem Elizabeth. Pro přátele El," napřáhla ruku a já jí stiskla. "O prázdninách jsme se přistěhovali," vysvětlila mi a posadila se na volnou židli
Připadala mi přátelská. Usmála jsem se, "Já jsem Jane. Odkud jsi?" zajímala jsem se.
"Z prahy, táta tady získal práci, tak jsme se museli přestěhovat," řekla trochu smutně.
Náš hovor přerušilo zvonění ohlašující začátek hodiny. Skoro mě to zamrzelo. Do třídy vešla třídní učitelka, asi třicetiletá sympatická dáma. "Vítám Vás, v sedmé třídě děti," usmála se. "Copak jste dělali o prázdninách? Martine…?" zadívala se na chlapce v poslední lavici.
Byl to rozcuchaný kluk v černém triku s bílou lebkou a nápisem 'I AM PUNCKER.' "Nic moc, hrál jsem střílečky na počítači, byl na dovolené s rodiči a pak jsme byli s Pavlem na chatě," ďábelsky se usmál na svého souseda a ten mu úsměv oplatil.
"Co ty Jane?" povzbudivě se na mě usmála.
"Já byla u babičky a s rodiči na dovolené…" víc jsme to nerozváděla.
"Už Vás dnes, za chvilku, pustím domů," prozradila nám, "Ale předtím Vám ještě představím Vaši novou spolužačku. El postav se prosím," vyzvala ji.
Elisa se postavila, "Jmenuji se Elizabeth Worksová a přistěhoval jsem se z Prahy" usmála se, poté se opět posadila.
"Tak běžte, děti a zítra v osm," učitelka si začal sbírat věci.
Ze školy jsme s El odešli společně. Šla, ale na opačnou stranu než já. "Tak zatím," rozloučila jsem se s ní.
"Nechceš jít odpoledne ven?" nabídla mi.
"Tak jo. V kolik?" zeptala jsem se.
"Ve tři," mrkla na mě a já přikývla.

"Takže se z Vás staly dobré kamarádky?" otázal se doktor a nalil si další čaj.
"To ano, ale velmi brzo jsme se začaly hádat. Občas nám to dost dřelo," přiznala.
"Co byly příčiny vašich hádek?" zajímal se..
"Byla zvyklá být vždy na prvním místě," vysvětlovala, "nerada slyšela ne. Občas mi to dost vadilo.
"Jakože Vám to vydrželo tak dlouho?"
"Vždy když bylo nejhůře, tak nás zase usmířila Lucy," zavzpomínala.

(Před pěti lety…)

"Ahoj!" zamávala jsem na hnědovlásku u knihovny a přeběhla přes silnici. "Promiň, já vím asi jdu pozdě," omluvila jsem se a vyhoupla se na zítku vedle Lucy.
"Ne, nejdeš. Ještě máš minutu…hmm tak už ne," mrkla na mě. "Jak ses dnes měla?" otázala se a rozhlédla se.
"Ta zase přijde s patnáctiminutovým zpozděním," prohodila jsem hořce a pak zapátrala v paměti, "Jak jsem se měla?:" zopakovala jsem otázku. "Ale tak znáš to. Ráno do školy, doma jsem se pohádala s mamkou. Žádná sláva. Co ty?"
"Už jsem se měla i hůř," pokrčila rameny.
Po nějaké čase jsem nervózně vyndala mobil s kapsy, "Už má dvacet minut zpoždění," rozčílila jsem se na Elinu nedochvilnost a začala vytáčet její číslo.
"Má vybitý mobil," zastavila mě Lucy s povzdechnutím.
"Přijdeme pozdě," naštvaně jsem odhodila malý kamínek.
"Jo, to máš pravdu začíná to za deset minut. Já už…" chtěla začít nadávat na El, ale přerušilo jí vyzvánění mého telefonu. "Kdo je to? Elisa?"
"Nevím," pokrčila jsem rameny, "neznámé číslo," vysvětlila jsem a přijala hovor. "Ano?"
"Ahoj Jane, je tam s tebou Lucy?" ozval se ve sluchátku Elin hlas.
"Představ si, že jo," řekla jsem rozhořčeně. "Kde jsi ty?"
"Víš, tak nějak jsem byla u babičky, tam jsem se zdržela, a pak jela rovnou na koncert, myslela jsem, že už tam budete," začala mi vysvětlovat situaci.
Podívala jsem se na Lucy nalepenou u mého telefonu, "Jo, tak příště radši nemysli. Zatím pa," skončila jsem hovor. "Co teď?"
"Zajdeme ke mně," navrhla mi.

"To Vás muselo dost naštvat," konstatoval Richard.
Jane přikývla, "Ale nějak jsme si na to zvykly"
"Takže se z Vás i přes to staly dobré kamarádky?" zajímal se doktor.
"To, ano," bez váhání přikývla. "Ale velmi brzo jsme se začaly hádat. Občas to dost dřelo," přiznala.
"Co byla příčina vašich hádek?" nabídl jí další čaj.
"Byla vždy zvyklá být na prvním místě. Neuměla se smířit s tím když někdo nestál na její straně, a už vůbec nechtěla slyšet 'ne,'" vysvětlila Jane a kývnutím hlavy poděkovala za čaj.
"Jak to, že Vám to vydrželo, tak dlouho?"
"Jak už jsem řekla: vždy když bylo nejhůř, tak náš vztah zase sešroubovala Lucy."
"Kdy tedy nastal takový ten hlavní zlom?
"Nedokázala se smířit s tím, že mám radši svého přítele než jí."
"Myslíte Johna?"
Černovláska přikývla.

(Před dvěmi lety)

"Už pojďte," houkla na mě Elizabeth, odpoutala jsem svůj zrak od stánků, které se nacházely na koncertu a došla k Lucy.
"Má pravdu, měly by jsme jít," společně jsme pak k došli k El, která tam však nestála sama. Okolo ní bylo ještě pět dalších lidí. Postupně nám je začala představovat. "To je Monika, Aneta, Radek, Tom a John," poslední představený se na mě zářivě usmál.
Na koncertu jsme se dost dobře bavili a domluvili si spolu další schůzku.

"Začali jste si být velmi blízcí, že?" ujistil se doktor Fox.
Přikývla, "Ano, zamilovali jsme se do sebe. Bylo mi jasné, že bych s ním mohla strávit zbytek života, což se do teď nezměnilo."
"Kdy jste vlastně začala slyšet ty hlasy, jak Vy říkáte, anděli?"
Bylo vidět, že přemýšlí, "To už je velmi dávno. Bylo mi tehdy asi šest let."
"Takže to bylo už předtím než jste se seznámila s Elizabeth, že?" počkal až přikývne. "Dá se tedy vyloučit, že by Vás přišli chránit přímo před ní. Mám pravdu?"
"Nevím, teprve až po tom co se objevila se začala Alaia objevovat častěji."
"Viděla jste i jiné anděli? Mluvíte o hlasech, ne o hlasu."
"Ještě slýchám Rala, ale nikdy jsem ho neviděla, což je škoda," posteskla si.
"Můžete mi popsat nějaké Vaše setkání?"
Přikývla.

(před třinácti lety)

"Vypni už tu televizi a jdi si lehnout!" křikla na mě mamka a zavřela za sebou dveře do ložnice.
Neochotně jsem ji poslechla a zachumlala se do peřin. Pomalu jsem začala usínat když se přede mnou objevila oslepující záře. Zastínila jsem si oči a snažila se rozeznat co to je. UFO, napadlo mě jako první. Chtěla jsem začít hystericky, ale nezmohla jsem se ani na jedinou hlásku.
"Klid. Neboj se, Jane. Nejsem mimozemšťan. Jsem Alaia, dcera Boha," uslyšela jsem andělský hlas v mé hlavě. Záře trochu polevila a já spatřila mladou černovlasou dívku v bílých šatech. Byla překrásná. Vypadala jako anděl, ale neměla křídla.
"Ty jsi sen?" pokusila jsem se zeptat, ale neozvalo se nic.
"Ne. Jak už jsem řekla jsem anděl," odpověděla mi a já usoudila, že mi může číst myšlenky.
"Jsem mrtvá?" lekla jsem se a zadívala jsem se na své ruce jestli také nezáří.
"Nejsi," usmála se, "Přišla jsem ti jen říct, že na tebe budu dávat pozor, ano?"
S nadšením jsem přikývla a anděl zmizel, pak jsem se propadla do klidného spánku.

"To bylo naše první setkání. Když jsem to ráno řekla mámě, tak mi to nevěřila. Říkala, že se mi něco zdálo, takže jsem si to nechávala už vždy pro sebe. Znova se objevila až po dalších třech letech. Mezitím jsem jen občas slyšela její nebo Ralův hlas."


(Před deseti lety)

Seděla jsem schoulená ze dveřmi svého pokoje, tak aby nikdo nemohl dovnitř. Na hruď jsem tiskla malé chlupaté morčátko a hladila ho pohrblé srsti. Dostala jsem ho ke svým šestým narozeninám a byl to můj miláček.
Když už mě bolely oči, tak jsem si utřela slzy a vrátila Lady zpět do klece. Zahrabala jsem se pod peřinu když v tom jsem spatřila známé světlo, "Alaio," oslovila jsem ji.
"Ahoj Jane, dlouho jsme se neviděli," posadila se na kraj postele. "Dnes tě někam zavedu, ano?"
Dostala jsem strach, "Ještě nechci umřít."
"Neboj se, neumřeš, ne teď," pohladila mě konejšivě po vlasech.
"Vezmeš mě do nebe?" napadlo mě.
"Ne, ale vezmu tě blízko k nebeské bráně, to je pravda," natáhla ke mně ruku.
Chytla jsem ji a přešla s ní místnost k oknu. "představ si, že zde není sklo," požádala mě.
Věřila jsem jí, takže jsem ho vymazala ze své mysli. Pak se stalo něco úžasného. Prošli jsme sklem jako by tam nebylo, ale nezačali jsem padat dolů. Objevili jsme se na zelené louce s jezírkem a okolo byl les.
"Nádherné místo," řekla jsem po pravdě. "Kde to jsme?"
"V astrální sféře. Můžeš se sem dostat kdykoliv budeš chtít a zpět se dostaneš třeba tak, že skočíš do jezera. Můžeš zde dělat vše co tě jen napadne, ale dej pozor když zemřeš zde, zemřeš i v reálném světě, protože tělo bez duše je k ničemu," vysvětlila mi a zmizela

"Od té doby se tam chodím uklidňovat. Někdy jsme se tam sešli s Elizabeth a dělali různé blbosti," usmála se Jane.
"Ona to uměla také," přikývla.
"Také slyšela anděli?" doktor se tvářil sice vyrovnaně, ale Jane cítila, že už zdaleka není tak klidný a sebejistý jako na začátku.
"Nevím, nemluvily jsme o tom."
"Kdy tě přes ní poprvé varovala?" doktor poprvé nechal strnou formální oslovení.
"hned co jsme se poznaly," černovláska opět zavzpomínala

(před sedmi lety)

Ze školy jsme s El odešli společně. Šla, ale na opačnou stranu než já. "Tak zatím," rozloučila jsem se s ní v hlavě se mi ozval Alain hlas, "Dej pozor!"
"Nechceš jít odpoledne ven?" nabídla mi.
"Tak jo. V kolik?" zeptala jsem se.
"Ve tři," mrkla na mě a já přikývla.
Znova se ozvala i s Ralem, "Dej pozor!" Ta slova mi zněla v hlavě až do druhého dne.

"Kdy ti řekla ať jí zabiješ?"
"Mluvila o tom už dlouho, ale nikdy tak naléhavě jako té noci co Elisa zemřela. Řekla mi, že teď už musím a poslala mě do astrální sféry tam jsem se utkaly a já vyhrála."

(Před třemi týdny)

Alaia se zjevila zrovna když jsem si četla, "Musíš jít se mnou, tentokrát už ano. Musíš nás zachránit," její hlas zněl naléhavě.
Neochotně jsem přikývla. Stejně jsem neměla na výběr. Přenesly jsem se spolu do astrální sféry na rozlehlou louku, kterou jsem nikdy v životě neviděla. Byla tam i Elizabeth a zřejmě mě čekala. Zamávala mečem.
Vytáhla jsem dýky. Souboj byl dlouhý, ale nakonec se mi přeci jen podařilo zasadit jí smrtelnou ránu. Padla mrtvá k zemi a já se z posledních sil vrátila zpět domů.
"Jak vlastně víte, že jsem to udělala já?" bylo vidět, že to dívku opravdu zaráží.
"Napsala před svou smrtí dopis," doktor vynadal kus papíru. "Až budete číst tyto řádky, tak už budu dávno po smrti. Poradím Vám kde hledat mého vraha…" zastavil a dál nečetl. "Udala Vás."
"Půjdu do vězení?" černovláska se zadívala do země.
"Nevím, spíše ne. Budu trvat na vašem léčení. Má diagnóza zní schizofrenie až budete vyléčena, tak Vás pustí," zvedl se a odešel.


(o patnáct měsíců později)

"Pojď se už dívat, Jane," nedočkavě mě volal John z obýváku.
"Už běžím," odpověděla jsem a opravdu se vydala na cestu do vedlejšího pokoje.
"Jane," ozval se mi v hlavě andělský hlas. Otočila jsem se a tam jsem ji opět viděla.
"Ty neexistuješ," oznámil jsme ji.)
"Samozřejmě, že ano," usmála se konejšivě. "Teď běž, ale dávej pozor!"
Poslechla jsem tu, kterou jsem začala považovat za výplod mé fantazie a opravdu šla. Přitulila jsem se do náruče mého přítele a doufala, že vše bude zase v pořádku.

KONEC

Ústí nad Labem - 10.11.06

14. listopadu 2007 v 14:07 |  Srazy
Organizace: Bára neboli Demala
Místo: Legendární čajovna
Účast(v pořadí v jakém jednotliví účastníci přišli): Juga, Já(Briny), Aleš, Bára, Akir(víceméně nás potkal náhodou,ale velmi ochotně se přidal),omlouvám se,ale zapoměla jsem jméno nového draka(dohledám), Icey, Wolf, Enor s Dádou, Niki(světe div se)
Neúčast: Setomel(omluvena)

Jak to všechno probíhalo?
Protože Niki odmítla organizovat další srazy, tak se této činnosti ujala Bára. Týden předem rozhlásila, že v sobotu bude sraz. Niki se jí zmínila o tom, že by měl přijet EQUUD z Prahy, ale neřekla kdy, tudíš bylo logicky uváženo, že z Prahy asi v sobotu a v pátek ospoledne byla rozeslána oficiální pozvánka V DRAČÍM SALONKU VE 14:00
Podařil se mi tam dorazit o 6minut dříve a potkala jsem tam Jugu. Vedli jsme normální konverzaci a uvažovali kdo přijde další(ani jeden z nás neznal kompletní účast). Když už byl na místě i Aleš, ta k jsem se rozhodla zavolat Setomel, i když jsem věděla, že nemůže přijít. Zjistla jsem, že je právě u Niki. Dala mi ji k telefonu a ta na mě začala řvát, že EQUUD přijede v neděli, tudíš na tento sraz nepůjde. Snažila sjem se jí vysvětlit, že to nikdo nevěděl a ona neodepsala, ale marně.
Nakonec jsme se dostli do salonku a příjemně se bavili. Jedli křížali, pili čaj, inhalovali vodnici. Dorazil Wolf, ale Dáda s Enorem nikde. Dorazili společně s tříhodinovým zpožděním a dělali, že nic. Nakonec jim bylo odpuštěno.
Naokamžik jsme se vzdálila od společnosti a šla jsem trošku přitulit k mému miláčkovi =) Asi po další půl hodině se objevila Niki. Docela mě rozsekala dvěma hláškama: (sedíme okolo vodnice,vzdálenost max 75cm od sebe)Enore,vyřiď prosím tě tvé sestře... a Zítra se mnou můžou jet do Prahy LEPŠÍ ÚSTEČÁCI...
Krátce po jejím příhodu(tak pa dalších 30min) se to rozpustilo. My s Dádou jeli domů a ostatní šli po svých...
 


Piková dáma (píseň)

14. listopadu 2007 v 13:46 | Briny |  Poezie a Písně
Piková dáma

R:
Piková dáma,
Pohřbila všechno oč jsi snil.
Piková dáma,
Kde teď leží nový cíl?

1:
Povíš mi, kde teď lleží?
Za vodou na pobřeží?
Za vodou kde jiné věci jsou?

2:
Povíš mi, kdo tě střeží?
Už za tebou nepoběží.
Sám teď půjdeš černo-černou tmou.

R:
Piková dáma,
...

R:
Piková dáma,
...

3:
Povíš mi, kam teď patříš?
Co všechno ještě spatříš?
Tvůj život byl jen pouhou hrou.



AJ - Nepravidelný slovesa

25. října 2007 v 0:44 | Briny |  Angličtina
becomebecamebecomestát
breakbrokebrokenrozbíjet
bringbroughtbroughtpřinést
buildbuiltbuiltstavět
buyboughtboughtkupovat
comecamecomepřijít
cutcutcutkrájet
dodiddonedělat
drawdrewdrawnkreslit
drinkdrankdrunkpít
drivedrovedrivenřídit
eatateeatenjíst
fallfellfallenpadat
feelfeltfeltcítit
findfoundfoundnajít
flyflewflownlétat
forgetforgotforgottenzapomenout
getgotgotdostat
givegavegivendát
gowentgonejít
hanghunghungviset
have/hashadhadmít
hearheardheardslyšet
hidehidhiddenskrýt
hithithitudeřit
holdheldhelddržet
hurthurthurtranit
keepkeptkeptdržet
knowknewknownvědět
leaveleftleftopustit
loselostlostztratit
makemademadedělat
meetmetmetpotkat
putputputdát někam
readreadreadčíst
rideroderiddenjezdit
ringrangrungzvonit
runranrunběžet
saysaidsaidříci
seesawseenvidět
sellsoldsoldprodávat
sendsentsentposlat
shakeshookshakentřást
singsangsungzpívat
sitsatsatsedět
sleepsleptsleptspát
speakspokespokenmluvit
speltspeltspelthláskovat
spendspentspentstrávit
spillspiltspiltrozlít
stickstuckstucklepit
stingstungstungbodnout
swimswamswumplavat
takétooktakenbrát
teachtaughttaughtučitel
teartoretorntrhat
telltoldtoldpovědět
thinkthoughtthoughtmyslet
throwthrewthrownházet
understandunderstoodunderstoodrozumět
wearworewornnosit
winwonwonvyhrát
writewrotewrittenpsát

AJ - Slovíčka I

25. října 2007 v 0:42 | Briny |  Angličtina
againznovu
alwaysvždy
ardentvášnivý/žhavý
asjako
atmospherevzduch(atmosféra)
beckonspokynout/lákat
beforepřed
behindvzadu
beholdspatřit
believevěřit
bellzvonek
besidevedle
betweenmezi
bewaredej si pozor
bleedkrvácet
blindslepý
blindslepý
bloomkvět
bornzrodit se/narodit se
bothoba
breathedýchat
breathingdýchání
burnhořet
burypohřbívat
bushkřoví
calmtichý/klidný
candlesvíčka
caresslaskání
centurystaletí
cloudmrak
conquerdobýt/podrobit si
cravevyprošuješ
crawllézt
crestfallensklíčená
crosskříž
cryplakat
decadenceúpadek
departodjet
desiredpovažováno
digvykopat
drawkreslit/stáhnout se
drowntopit se
elsewhere(někde)jinde/jinam
endeavorsnažení
enchantressčarodějka
enoughdost
faithvíry/důvěry
fantasiespředstavivost
farewellsbohem(rozloučení)
fearhrůza/strach
findnajít
fixpřipevnit(zachránit)
flashblýskat
flickertřepotat se
forgetzapomenout
forsakingzanechat
frightenedvystrašený
fullplný/zaplnit
gasplyn
glancemihnout
gonezmizet
graspuchopit
gravehrob
growrůst
guardianstrážce
hastenpospíchat
headlinetitulek
hideskrýt se
hitoudeřit
holddržet/lpít
honestupřímný/čestný
huntpronásleduji/pátrám
I`d = I would, I hadjá bych
ifkdyž/jestliže
immobilizedimbolizovat
insideuvnitř
intodo(dovnitř)
jallvězení
joyradost
justprávě/spravedlivý
kingdomkrálovství
laiduložil
lastminulý/poslední
leadvést
lengthenedprodloužit
letnechat
lifelinezáchranné lano
lifetimecelý život
linečára/řádka
losingztráta
luckštěstí
lyingleží
madnessšílenství
madnessšílenství
maskmaska
meetseznámit/potkat/sejít se
mindmysl
missingztracený
moonbeamměsíční paprsek
muchvelmi
myselfsvoje
mysteryzáhada
needpotřebovat
norani(ani to ani ono)
ournáš
overnad
ownvlastní/svůj
painbolest
pastminulý
peacemír
pickuppolododávka
playgroundhřiště
poetbásník/poeta
powersíla
pulltáhnout
quietlytiše
reelvrávorat
relieveulevit od
rememberpamatovat si
remindpřipomenout
restodpočinek
revealprozraď
risezvednout se
sailplachtit/plout
scanprohlížet(zběžně)
screamkřičet
shall(v ot.žádající o radu)
shamehamba/ostuda
shookpotřást
shorebřeh
shouldn'tneměl by
shroudrubáš
sighpovzdechnout si
silenceticho
sinhřích
skynebe
solarsluneční
soonbrzy
soothinguklidňující
sorrowsmutek/trápení
soulduše
spentpoužitý
spiritduch
stillstále
strangecizí
strongsilný
suddenlynáhle
tearslza/pláč
thoseti/tamti
though
throughskrz
tiredunavený
toaby
torturemučit
truckkamion/náklaďák
trysnažit se
unchainpustit/osvobodit
untilaž do
uponna/do/po
usnás/nám
voicehlas
wailbědovat
warmthteplo
wayzpůsob
wearnosit
weepplakat
wideširoký
wilddivoký(divoce žijící)
wingkřídlo
wistfulnostalgický/vážný
witheredzvadlý
withinuvnitř
withoutbez
wordslovo
yetještě

Úvod

25. října 2007 v 0:37 | Briny |  Angličtina
Neovládám zrovna dobře Angličtinu, tak Vám sem hodím pár zajímavých slovíček, které je dobré znát...třeba při překládání písní. =)

Omluva

22. října 2007 v 16:45 | Briny |  Úvod a Důležité
Ráda bych se Vám omluvila za svou dlouhodobou nepřítomnost. O prázdninách sem neměla moc času se zde objevovat (dovolené, brigady, přátele, atd...). Nyní se tu také moc neobjevuji. Nemám moc volného času a ten co mám se snažím trávit se svým přítelem. Fakt je, ale ten, že sem občas něco přidám. BUdu se snažit, aby toho nebylo málo, i když toho asi nebude tolik jako dřív.

Briny

Eutonazie

22. října 2007 v 16:34 | Briny |  Filosofie
Než se podrobněji začneme zabývat, tím jestli by měla být eutanazie povolena v ČR, zdali je správná či ne a dalšími podobnými otázkami, tak by jsme si měli aspoň trošku osvětlit, co to vlastně je.
Eutanazie pochází z řeckého "eu", což je "dobře" a "thanasos" v překladu "smrt." Původně byla používána jako všestranná pomoc umírajícímu člověku, dnes je to podání usmrcující látky nebo odpojení od přístrojů, které drží člověka při životě. Zkráceně tedy jde o zabití člověka na jeho přání.
Je odpojení nemocného od přístrojů méně závažné než podání smrtící látky?
Dle mého názoru záleží na situaci. Například pokud je člověk několik let v komatu a lékaři nevidí naději na jeho probuzení, tak by se v mnoha ohledech mohlo zdát odpojení od přístrojů, které ho drží naživu jako vysvobození. Samozřejmě se už mnohokrát stalo, že se někdo probudil po několika letech, ale co to potom pro takového člověka znamená?
Místa, ve kterých vyrůstal se změnila a lidé, které znal zestárli, zemřeli, odstěhovali se apod. Může se stát, že celá jeho rodina je již mrtvá (např. měl jen matku, která již zemřela), bylo by pro něj tedy možná lepší, kdyby se neprobudil.
Tuto podobu eutanazie bych podpořila spíše než podání usmrcující látky nemocnému, ale jen tehdy pokud by již nebyl nikdo kdo by se o něj po jeho probuzení mohl postarat.
Poskytli byste eutanazii svým blízkým, kdyby vás o to žádali?
Na tuto otázku není snadné odpovědět. Ten kdo se do této situace nedostal, by mohl říct, že ano, ale pokud Vás o to požádá umírající člen rodiny, tak to už tak snadné není. Přeci jen kdo by nechtěl se svým dítětem, sestro či otcem strávit ještě aspoň pár dní či hodin.
Dokáže vůbec trpící člověk rozhodovat o svém životě odpovědně?
Troufám si tvrdit, že ne, protože pokud člověk trpí, tak si myslí, že smrt je pro něj vysvobozením. Sice mu pomůže od bolesti, ale není ztráta několika měsíců života příliš vysoká cena?
Povolila bych eutanazii jen někomu kdo je odkázán na přístroje a bez nich žít nemůže. Samozřejmě by s tím musel souhlasit lékař a rodina nemocného resp. umírajícího.
Je rozdíl mezi interrupci, eutanazii a trestem smrti?
Jednoznačně ano.
Eutanazie je úmyslné zabytí již žijící osoby, zatímco interrupce je zabytí někoho kdo se ještě nenarosil. Sice by se to dalo považovat za vraždu, ale mnohdy může být interrupce lepší než přivedení dítěte na svět (např. když se o něj matka nebo otec nemůžou postarat).
Trest smrti bych neschválila z toho důvodu, že by to bylo pro zločince vysvobození. Přeci jen co je horší? Rychlá smrt nebo doživotí?
Měla by se v Česku legalizovat eutanazie?
Ano, já bych jí legalizovala, ale musely by se vyhranit případy kdy by jí bylo možno použít, aby nemohla být zneužita.

Změna

23. července 2007 v 8:18 | Briny |  Úvod a Důležité
Změnila jsem desing blohu z černo-bílo-červený
na černo-bílo-fialovou
Omlouvám se, ale atím jsem nestihla odstranit všechny barevné nedostatky.

Kam dál